Wigan Warriors je klub třináctkového ragby (angl. rugby league) z Wiganu, průmyslového města na severozápadě Anglie mezi Manchesterem a Liverpoolem. Hraje nejvyšší evropskou soutěž Super League a patří k nejúspěšnějším klubům v dějinách tohoto sportu: Challenge Cup vyhrál rekordně dvaadvacetkrát a finále Super League (angl. Grand Final) sedmkrát. V roce 2024 získal všechny čtyři velké trofeje, o které mohl hrát. Kdo chce poznat třináctky z anglické strany, u Wiganu uvidí klub s kořeny v 19. století, který dodnes pravidelně hraje o tituly.
Základní údaje
| Země a město | Anglie, Wigan (hrabství Velký Manchester) |
| Založení | 1872 jako ragbyový klub Wigan Football Club; v roce 1895 spoluzakladatel Northern Union, z níž vzniklo třináctkové ragby |
| Stadion | Brick Community Stadium (otevřen 1999 jako JJB Stadium); v letech 1902–1999 Central Park |
| Soutěž | Super League (Anglie a Francie) |
| Přezdívka | Warriors (od roku 1997), tradičně Cherry and Whites (třešňovo-bílí) |
| Barvy | třešňově červená a bílá |
| Trenér | Matt Peet, od října 2021 (ověřeno 19. 10. 2026) |
Historie
Klub založili v listopadu 1872 členové místního kriketového klubu a zpočátku hrál ragby podle pravidel anglického svazu (RFU). Na severu Anglie ale hráli hlavně dělníci, kteří kvůli utkáním přicházeli o mzdu, a kluby jim ji chtěly nahrazovat (angl. broken-time payments). Svaz to jako porušení amatérských zásad odmítal. V roce 1895 se proto Wigan s dalšími kluby z Lancashiru a Yorkshiru odtrhl a spoluzaložil Northern Union. Z této soutěže se postupně vyvinulo třináctkové ragby s vlastními pravidly. V roce 1902 se tým přestěhoval na Central Park, kde hrál téměř sto let.
Nejslavnější éra přišla od konce 80. let. Klub tehdy řídil funkcionář Maurice Lindsay, který do Wiganu přivedl velká jména včetně Elleryho Hanleyho, a tým v roce 1986 převzal trenér Graham Lowe. Wigan vyhrál Challenge Cup v letech 1988 až 1995 osmkrát po sobě a od sezóny 1989/90 do 1995/96 sedmkrát v řadě ovládl ligu. Ve Světové klubové výzvě (angl. World Club Challenge), utkání mistrů Anglie a Austrálie, zvítězil v letech 1987, 1991 a 1994. Poslední z těchto výher, 20:14 nad Brisbane Broncos na jejich stadionu, patří k nejcennějším v historii klubu.
S nástupem profesionální Super League v roce 1996 se klub o rok později přejmenoval na Wigan Warriors. V roce 1998 vyhrál vůbec první Grand Final, když porazil Leeds 10:4, a v roce 1999 opustil Central Park a přestěhoval se na nový stadion. Na začátku nového tisíciletí třikrát (2000, 2001 a 2003) prohrál ve finále. Další titul přidal až v roce 2010 po výhře 22:10 nad St Helens, pak v letech 2013, 2016 a 2018 pokaždé ve finále porazil Warrington.
Pod trenérem Mattem Peetem zažívá Wigan další úspěšné období. V roce 2023 vyhrál Grand Final 10:2 nad Catalans Dragons a rok 2024 byl historický: porazil Penrith Panthers, mistra australské NRL, ve Světové klubové výzvě, vyhrál Challenge Cup 18:8 nad Warringtonem ve Wembley, základní část (angl. League Leaders‘ Shield) i Grand Final 9:2 nad Hull KR. Jako první klub v éře Super League tak držel všechny čtyři velké trofeje najednou. V roce 2025 ve finále naopak podlehl Hull KR 6:24. V sezóně 2026 porazil Hull KR 40:10 ve finále Challenge Cupu. Hrálo se 30. května ve Wembley a cenu Lance Todd Trophy pro nejlepšího hráče finále získal Jack Farrimond. Wigan pak pošesté vyhrál i základní část. V semifinále play-off však nečekaně prohrál s Wakefieldem 6:33.
Úspěchy
| Soutěž | Počet | Roky |
|---|---|---|
| Challenge Cup | 22 | mimo jiné 1988–1995 (osm v řadě), 2024, 2026 |
| Mistr Super League (vítěz Grand Finalu) | 7 | 1998, 2010, 2013, 2016, 2018, 2023, 2024 |
| Ligový titul před érou Super League | mimo jiné 7 v řadě | 1989/90–1995/96 |
| Světová klubová výzva (World Club Challenge) | 5 | 1987, 1991, 1994, 2017, 2024 |
| Vítěz základní části Super League (League Leaders‘ Shield) | 6 | 2010, 2012, 2020, 2023, 2024, 2026 |
Slavní hráči
- Jim Sullivan – zadák (angl. fullback), který za Wigan v letech 1921–1946 odehrál 774 utkání, což je rekord v počtu startů za jeden klub třináctkového ragby.
- Billy Boston – křídlo z Cardiffu, za Wigan hrál v letech 1953–1968 a skóroval 478 položeními (angl. try), což je klubový rekord.
- Ellery Hanley – hvězda týmu z přelomu 80. a 90. let; do Wiganu přišel v roce 1985 z Bradfordu a jako kapitán ho dovedl mimo jiné k Challenge Cupu 1991.
- Shaun Edwards a Andy Farrell – opory úspěšných týmů 80. a 90. let; Edwards strávil ve Wiganu většinu hráčské kariéry, Farrell hrál za klub v letech 1991–2004 a od roku 1996 byl jeho kapitánem.
- Bevan French – útočník, nejlepší hráč finále Challenge Cupu 2024 a autor jediného položení ve finále Super League 2024.
Jak ho sledovat
Super League se hraje zhruba od února do října a vrcholí play-off a Grand Finalem na stadionu Old Trafford v Manchesteru. Pravidla třináctek se od patnáctek liší: na hřišti je třináct hráčů, útočící tým má na postup šest skládek a položení (angl. try) má hodnotu čtyř bodů, ne pěti jako v patnáctkách. Základy najdete v průvodci Třináctkové ragby, o soutěži v článku Super League.
Zdroje
Love Rugby League: Wigan 1988–1995: osm Challenge Cupů v řadě, Nový trenér Matt Peet (2021) · Wigan Today: Éra Maurice Lindsaye, Wigan ve Světové klubové výzvě, Wigan před posledním kolem základní části 2026, Ellery Hanley a Challenge Cup 1991, Odchovanci Wiganu v Šesti národech (Edwards, Farrell) · Super League: Vítězové Grand Finalu · Yorkshire Evening Post: Vítězové Grand Finalu, úplný přehled · RFL: Historický rok 2024 Wiganu · SuperSport: Grand Final 2025: Hull KR porazil Wigan · Black Country Radio (PA): Grand Final 2025: Hull KR – Wigan 24:6 · Rugby League Hub: Wigan 40, Hull KR 10: Farrimondovo finále · Sky Sports: Wigan vyhrál League Leaders‘ Shield 2026, Grand Final 2026: Warrington – Wakefield · Yahoo Sports: Wigan získal šestý League Leaders‘ Shield · Canberra Times: Semifinále 2026: Wakefield porazil Wigan · Guinness World Records: Nejvíc utkání za jeden klub (Jim Sullivan) · AP / WTOP: Billy Boston, legenda třináctkového ragby · Wikipedie (EN): Wigan Warriors, History of the Wigan Warriors, Přehled sezón Wiganu, 1994 World Club Challenge, Finále Challenge Cupu 2026, Graham Lowe, Andy Farrell