Turnaj šesti národů (dříve pěti) si dnes bez Francie neumíme představit. V roce 1931 ji ale britské a irské svazy z turnaje vyřadily a vrátila se do něj až po druhé světové válce. Za vyloučením stála hrubost na hřišti, podezření ze skrytého placení hráčů a rozkol uvnitř francouzského ragby.
Velikonoční pondělí v Colombes
Na velikonoční pondělí 21. dubna 1930 hostil tým Francie, přezdívaný Les Bleus, na stadionu v Colombes na předměstí Paříže Wales v posledním utkání ročníku. Uvnitř se tísnilo kolem 50 000 diváků a dalších zhruba 20 000 se dovnitř nedostalo. Wales vyhrál 11:0: k jednomu položení, které tehdy platilo za 3 body, přidal dva kopy z odrazu (drop) po 4 bodech. Jak se hodnota bodů měnila, vysvětlujeme v pravidlech ragby.
Víc než skóre si ale lidé zapamatovali atmosféru. Týdeník L’Illustration psal o mimořádné brutalitě na hřišti i v hledišti a dobrovolníci ošetřovali omdlelé diváky přímo u postranní čáry. Podle velšského svazu potyčky na hřišti rozpoutali domácí hráči. Velšská výhra zároveň přiřkla titul Anglii.
Hrubost, peníze a rozkol
Utkání s Walesem nebylo výjimkou, spíš vrcholem. Tvrdost a rvačky provázely i francouzské klubové soutěže. Druhým problémem byly peníze: ragby bylo tehdy přísně amatérské, francouzské kluby však byly podezřelé, že hráče skrytě platí. V roce 1931 se navíc od francouzské federace FFR odtrhla skupina předních klubů a založila vlastní svaz UFRA (Union française de rugby amateur).
Francie ročník 1931 ještě dohrála. Ve Swansea prohrála s Walesem 3:35, v posledním utkání 6. dubna v Colombes ale porazila Anglii 14:13. Britské a irské svazy však francouzské federaci už na jaře 1931 oznámily, že s Francií hrát nebudou, dokud nebude řízení a průběh hry v jejím ragby uspokojivě uspořádán. Od roku 1932 se turnaj hrál znovu jen mezi Anglií, Irskem, Skotskem a Walesem.
Noví soupeři a nová liga
Francie si našla jiné soupeře. Ve třicátých letech hrála mezinárodní utkání hlavně s Německem, Itálií a Rumunskem a v roce 1934 stála u založení organizace FIRA (Fédération internationale de rugby amateur), která měla konkurovat britsky ovládané Mezinárodní ragbyové radě (IRFB, předchůdkyni dnešní World Rugby).
Vyloučení zároveň otevřelo cestu jinému sportu. V roce 1934 vzal bývalý francouzský reprezentant Jean Galia tým hráčů, kteří nikdy nehráli třináctkové ragby (angl. rugby league), na sérii utkání do Anglie. V dubnu téhož roku vznikla francouzská federace třináctkového ragby, nová hra se rychle šířila a do konce desetiletí měla stovky klubů. V sezóně 1938/39 porazili francouzští třináctkoví hráči Anglii i Wales a vyhráli mistrovství Evropy.
Pozvánka, kterou zmařila válka
V roce 1939 britské svazy Francii pozvaly zpět do turnaje pro následující sezónu. Do konce roku ale vypukla druhá světová válka a mezinárodní ragby se zastavilo. Během války vichistický režim v roce 1941 třináctkové ragby zakázal. Rozhodl o tom ředitel sportu Joseph Pascot, sám bývalý hráč patnáctkového ragby, a majetek třináctkových klubů připadl patnáctkovému ragby.
Na návrat si Les Bleus počkali až do prvního poválečného ročníku. Na Nový rok 1947 porazili v Colombes Skotsko 8:3 a ročník zakončili se dvěma výhrami a dvěma porážkami. Titul si tehdy rozdělily Anglie a Wales. Od té doby už Francie v turnaji nechyběla. Jak příběh Les Bleus pokračoval, popisuje profil francouzského národního týmu.
Zdroje
WRU: Chaos v hledišti při utkání v Paříži 1930 · Encyclopædia Universalis: Ragby – soutěže · Six Nations Rugby: Historie turnaje · Love Rugby League: 80 let od zákazu třináctkového ragby ve Francii, pocta Jeanu Galiovi · Rugby Football History: Ragby ve třicátých letech · Wikipedie (EN): Historie francouzského národního týmu, Five Nations 1931, Utkání Francie – Wales, Výsledky Anglie 1930–1939, Challenge Yves du Manoir, Ragby ve Francii, Třináctkové ragby ve Francii, Five Nations 1947, Utkání Francie – Skotsko · Wikipedie (DE): Seznam mezinárodních utkání Francie a další ·