Pre-beta verze · Web teprve vzniká, obsah průběžně doplňujeme a ověřujeme.

České ragby

Finále na Ellis Parku 1995: Stranského drop a Mandela v dresu s číslem 6

Na Ellis Parku v Johannesburgu se 24. června 1995 hrálo finále třetího mistrovství světa. Proti sobě stály dva dávní rivalové z jižní polokoule, domácí tým Jihoafrické republiky, přezdívaný Springboks, a tým Nového Zélandu, přezdívaný All Blacks. Rozhodl až jediný kop v prodloužení a skončilo se 15:12, aniž kdokoli položil pětku. Přesto se o tomhle utkání mluví dodnes víc než o většině jiných finále.

Poprvé na světovém šampionátu

Jihoafrická republika na prvních dvou mistrovstvích světa v letech 1987 a 1991 chyběla. Kvůli politice apartheidu byla ze světového ragby vyloučena. Apartheid se rozpadal až na počátku 90. let. V roce 1994 se prezidentem stal Nelson Mandela a o rok později země turnaj sama pořádala. Springboks tak hráli svůj první světový šampionát rovnou doma. Kapitán François Pienaar po finále prohlásil, že týmu nefandili jen diváci na stadionu, ale 43 milionů Jihoafričanů.

Cesta do finále začala úvodním utkáním v Kapském Městě proti obhájcům titulu Austrálii. Domácí ho vyhráli 27:18, přestože Austrálie ještě ve 35. minutě vedla 13:9. V semifinále v Durbanu porazili Francii 19:15 na hřišti tak rozmoklém, že se uvažovalo o odložení utkání.

Lomu proti zdi

All Blacks šli do finále jako favorité. V semifinále rozdrtili Anglii 45:29 a jejich dvacetileté levé křídlo Jonah Lomu v něm položil čtyři pětky. Byl mohutný, a přesto rychlý jako sprinter. Soupeři na něj neměli recept.

Springboks na něj recept našli. Lomu sice několikrát prorazil, vždy ho však někdo strhl k zemi. Připomínají se hlavně zákroky mlýnové spojky Joosta van der Westhuizena a vnější tříčtvrtky Japieho Muldera. Útočná řada, která předtím sbírala pětky jednu za druhou, ve finále nepoložila ani jednu.

Souboj dvou kopáčů

Body tak sbírali jen dva kopáči, útokové spojky Joel Stransky a Andrew Mehrtens. Za stavu 9:9 skončila základní hrací doba a poprvé v historii se finále mistrovství světa prodlužovalo. Mehrtens dal Novému Zélandu vedení trestným kopem, Stransky na konci první části prodloužení odpověděl stejně a srovnal na 12:12.

Sedm minut před koncem dostal Stransky míč zhruba třicet metrů před tyčemi a kopem z odrazu (angl. drop goal) poslal Springboks do vedení 15:12. Na tom už se nic nezměnilo. Stransky zaznamenal všech 15 bodů svého týmu, ze tří trestných kopů a dvou dropů.

Sestřih finále mistrovství světa 1995 Jihoafrická republika – Nový Zéland. Video: World Rugby (YouTube)

Dres s číslem 6

Po závěrečném hvizdu anglického hlavního rozhodčího Eda Morrisona přišla chvíle, kvůli které o finále později vznikl i hollywoodský film. Prezident Mandela vyšel na hřiště v zeleném dresu Springboks s číslem 6, tedy s číslem kapitána Pienaara, který hrál na postu rváčka. Pohár Webba Ellise mu předal osobně. Pro mnoho černých Jihoafričanů byl tým Springboks do té doby symbolem apartheidu. Gesto prezidenta, který strávil 27 let ve vězení, bylo vnímáno jako výzva ke smíření celé země.

Pienaar, Mandela, Lomu, Stransky a další vzpomínají na finále na Ellis Parku. Video: World Rugby (YouTube)

Příběh později zpracoval novinář John Carlin v knize Playing the Enemy a podle ní natočil Clint Eastwood v roce 2009 film Invictus: Neporažený. Turnaj zároveň uzavřel jednu éru ragby. V předvečer finále oznámily svazy Jihoafrické republiky, Nového Zélandu a Austrálie smlouvu s mediální skupinou News Corporation, na které vyrostly profesionální soutěže. V srpnu 1995 pak Mezinárodní ragbyová rada (IRFB) na zasedání v Paříži prohlásila ragby za otevřenou hru a skončila tak éra amatérského ragby.

Další díly historie světových šampionátů najdete na stránce Mistrovství světa v ragby mužů.

Zdroje

Další příspěvky