Na podzim 1984 přijel na Britské ostrovy tým Austrálie, přezdívaný Wallabies, který o pár měsíců dřív doma prohrál sérii s Novým Zélandem. Během pěti týdnů porazil Anglii, Irsko, Wales i Skotsko a jako první australský tým v historii získal takzvaný Grand Slam – výhry nad všemi čtyřmi domácími zeměmi na jednom turné.
Nový trenér a nový kapitán
Trenérem se v únoru 1984 stal Alan Jones, který rok předtím dovedl k sydneyskému titulu klub Manly. Za cíl turné si otevřeně stanovil Grand Slam. Před turné odebral kapitánství útokové spojce Marku Ellovi, který předtím vedl tým v deseti utkáních, a svěřil ji Andrewu Slackovi. Výchozí pozice nebyla nejlepší: Austrálie v listopadu 1983 ve Francii jednou remizovala a jednou prohrála a v červenci a srpnu 1984 prohrála doma s All Blacks sérii tří utkání 1:2.
Turné mělo 18 utkání. Wallabies vyhráli 13, jednou remizovali a čtyřikrát prohráli, ale všechny prohry přišly v utkáních s kluby a výběry. Ve čtyřech oficiálních mezinárodních utkáních národních týmů neprohráli.
Čtyři výhry za pět týdnů
- 3. listopadu, Twickenham: Anglie – Austrálie 3:19
- 10. listopadu, Lansdowne Road: Irsko – Austrálie 9:16
- 24. listopadu, Cardiff Arms Park: Wales – Austrálie 9:28
- 8. prosince, Murrayfield: Skotsko – Austrálie 12:37
V Dublinu šlo o nejtěsnější utkání. Irsko se díky třem trestným kopům Michaela Kiernana dostalo do vedení. Austrálie odpověděla. Mark Ella vyrovnal kopem z odrazu, pak sám položil míč a Michael Lynagh výhru pojistil trestným kopem. Wallabies v Dublinu proměnili tři kopy z odrazu, jeden Lynagh a dva Ella. V Cardiffu za deště a v blátě australští rojníci soupeře přehráli a jedno z položení přišlo z mlýnu pět metrů před velšským brankovištěm, odkud se za čáru dostal Steve Tuynman. Jediné položení, které Wallabies ve čtyřech utkáních Grand Slamu inkasovali, zaznamenal v Cardiffu David Bishop. Rozhodující utkání v Edinburghu Austrálie ovládla 37:12.
Ellův vlastní Grand Slam
Mark Ella položil míč v každém ze čtyř utkání. Žádný hráč hostujícího týmu to na turné po Británii a Irsku předtím nedokázal. Sám později připomínal, že v předchozích 21 mezinárodních utkáních položil jen dvakrát. Pozor na počítání bodů. V roce 1984 mělo položení hodnotu čtyř bodů, ne dnešních pěti (proč se dnes mluví o pětce, vysvětluje slovníček ragby).
Tým za čtyři utkání nasbíral 100 bodů a položil míč dvanáctkrát, víc než kterýkoli jiný hostující tým v Británii a Irsku. Lynagh z nich zaznamenal 42, tehdy nejvíc ze všech Australanů v jedné sérii mezinárodních utkání. V Edinburghu položili míč i mladí David Campese a Nick Farr-Jones. Turné uzavřela 15. prosince výhra 37:30 nad Barbarians v Cardiffu.
Odchod na vrcholu
Krátce po návratu domů Ella ve 25 letech oznámil konec reprezentační kariéry. Ragby bylo tehdy amatérské a Ella potřeboval začít budovat civilní kariéru. Jones podle jeho slov nebyl trenér jeho typu, odchod mu ale nepřičítal. Odcházel s 25 starty za národní tým.
Grand Slam z roku 1984 zůstává jediným v historii australského ragby. Před Wallabies se to na turné podařilo jen All Blacks v roce 1978 a čtyřem jihoafrickým výpravám (1912–13, 1931–32, 1951–52 a 1960–61).
Zdroje
World Rugby Museum: Neporazitelní Wallabies 1984 · Sport Australia Hall of Fame: Wallabies 1984 v síni slávy · National Indigenous Times: Mark Ella o konci kariéry po roce 1984 · Rugby World: Profil Marka Elly · Rugbydump: Utkání Wallabies – Barbarians 1984 · Wikipedie (EN): Turné Austrálie po Británii a Irsku 1984, Mark Ella, Grand Slam v ragby, Turné Nového Zélandu po Austrálii 1984, Turné Austrálie po Itálii a Francii 1983