Pre-beta verze · Web teprve vzniká, obsah průběžně doplňujeme a ověřujeme.

České ragby

Sedm titulů v řadě: jak Kobe Steel ovládlo japonské ragby

Dnešní Japan Rugby League One plní Národní stadion v Tokiu a láká hvězdy z celého světa. Dávno předtím, než v Japonsku vznikla celostátní liga, se ale o titul hrálo ve vyřazovacích turnajích firemních týmů. A na přelomu 80. a 90. let v nich jeden tým neprohrál finále sedm sezón za sebou: ragbisté ocelářské firmy Kobe Steel z Kóbe.

Firemní ragby a dva tituly za sezónu

Klub Kobe Steel vznikl v roce 1928, první utkání odehrál v listopadu téhož roku. Stejně jako jeho soupeři byl součástí velké firmy a hráči byli zároveň jejími zaměstnanci. Sezóna vrcholila dvakrát. Nejprve se hrálo firemní mistrovství Japonska, jehož vítěz se pak v lednu utkal s nejlepším univerzitním týmem o titul celkového mistra Japonska.

Kobe Steel vyhrálo firemní mistrovství v letech 1988 až 1994 a celkové mistrovství v sezónách 1988/89 až 1994/95, pokaždé sedmkrát v řadě. Tím vyrovnalo rekord týmu Nippon Steel Kamaishi, který stejnou sérii zvládl na přelomu 70. a 80. let. V roce 1989, po prvním titulu, si tým zvolil přezdívku Steelers, kterou nese dodnes (dnes pod názvem Kobelco Kobe Steelers).

Hirao, mozek týmu

Tváří úspěšné éry byl Seidži Hirao (1963–2016), útoková spojka, která se uměla prosadit i na postu tříčtvrtky. Už jako středoškolák dovedl státní průmyslovou školu Fušimi z Kjóta k vítězství v celostátním turnaji, s univerzitou Došiša pak získal tři univerzitní tituly v řadě. Po sezóně v londýnském klubu Richmond přišel v roce 1986 do Kobe.

Za národní tým Japonska odehrál 35 utkání a hrál na mistrovství světa v letech 1987, 1991 a 1995, na druhém z nich jako kapitán. Na turnaj v roce 1991 vyslalo Kobe Steel celkem pět hráčů. Hirao později v letech 1997–2000 vedl japonský národní tým jako trenér, včetně mistrovství světa 1999.

Cizinci z Oxfordu

Síla Kobe nestála jen na domácích hráčích. Australan Ian Williams, rychlé křídlo se 17 starty za Austrálii, hrál za Kobe od roku 1990 a v roce 1993 odehrál jedno utkání i za Japonsko. Ve finále firemního mistrovství v lednu 1991 dostal v závěru míč od Hiraa, sám proběhl zhruba 50 metrů a položením srovnal na 16:16 (položení mělo tehdy hodnotu 4 bodů). Po proměněné konverzi vyhrálo Kobe nad Sanyo Electric 18:16. Williams se v Oxfordu potkal s Irem Markem Eganem, silným rojníkem, který se v Kobe stal oporou mlýna a pomohl k posledním čtyřem titulům série.

Čísla série

Finále firemního mistrovství byla často vyrovnaná. Kobe v nich za sedm let získalo 168 bodů a inkasovalo 91, v průměru tedy vyhrávalo 24:13. Nejtěsněji to vyšlo v roce 1992, kdy porazilo Toshibu Fuchu 20:19. Utkání o celkový titul s univerzitními týmy byla naopak většinou jednostranná:

  • 1988/89: Kobe Steel – Daito Bunka 46:17
  • 1989/90: Kobe Steel – Waseda 58:4
  • 1992/93: Kobe Steel – Hosei 41:3
  • 1994/95: Kobe Steel – Daito Bunka 102:14

Právě stobodové vítězství z ledna 1995 posílilo hlasy, že souboj firemních a univerzitních týmů už nedává smysl. Svaz formát v roce 1997 změnil na turnaj více týmů a od sezóny 2017/18 už univerzitní týmy o titul mistra Japonska nehrají.

Konec série a zemětřesení

Dva dny po sedmém titulu zasáhlo Kóbe ničivé zemětřesení Hanšin-Awadži. Hráči klubu vytvořili dobrovolnou skupinu, která nepřetržitě hlídkovala u těžce zasažených firemních bytů. V roce 1996 klub uspořádal mezinárodní charitativní utkání na pomoc obětem.

Série skončila v sezóně 1995/96, kdy Kobe firemní mistrovství nevyhrálo a titul mistra Japonska získal tým Suntory. Kobe se na vrchol vrátilo na přelomu tisíciletí, vyhrálo první ročník Top League 2003/04 a další titul v sezóně 2018/19. Hirao v klubu působil i jako generální manažer. V červnu 2026 získali Kobelco Kobe Steelers výhrou 22:13 nad Kubota Spears ve finále na Národním stadionu v Tokiu první titul v éře League One, téměř deset let po Hiraově smrti.

Zdroje

Další příspěvky