Pro 43 milionů: Pienaar, Mandela a dres s číslem 6

Když 24. června 1995 v johannesburském Ellis Parku skončilo finále mistrovství světa, dostal kapitán vítězů Francois Pienaar, rváček s číslem 6 na zádech, otázku přímo na hřišti. Reportér se ptal na podporu zhruba šedesáti tisíc diváků na stadionu. Pienaarova odpověď se stala jednou z nejcitovanějších vět v dějinách ragby: nevyhráli prý pro desítky tisíc lidí na tribunách, ale pro všech 43 milionů obyvatel Jižní Afriky.

Ta krátká odpověď i to, co se odehrálo u předávání poháru, z finále udělaly příběh, o kterém se mluví víc než o samotném utkání. Následující text vychází jen z toho, co aktéři veřejně řekli v rozhovorech v den finále a v dalších letech.

Dres, který byl symbolem rozdělení

Tým Jižní Afriky, přezdívaný Springboks, hrál na domácím mistrovství světa poprvé. Na první dva turnaje v letech 1987 a 1991 kvůli mezinárodnímu bojkotu apartheidu nesměl a zelenozlatý dres s antilopou byl pro mnoho černošských Jihoafričanů znamením režimu, který je utlačoval. Nelson Mandela, prezidentem teprve něco přes rok, přesto ragby veřejně podpořil a vyzýval krajany, aby hráče brali jako „naše kluky“. Na jednom shromáždění ho za to část publika vypískala, jak sám později vzpomínal.

Pienaar později pro agenturu AFP vzpomínal, že jejich vztah začal šálkem čaje v prezidentské kanceláři v Pretorii. Mandela mu tam podle jeho slov před asistentkou řekl, že mluví se „svým kapitánem“. Před turnajem pak prezident přiletěl vrtulníkem na tréninkové soustředění týmu v Kapském Městě, s hráči posvačil a od Hennieho le Rouxe dostal zelenou čepici Springboks.

V šatně s číslem 6

Finále proti týmu Nového Zélandu, přezdívanému All Blacks, mělo silný kontext. All Blacks do Johannesburgu přijeli jako favorité, hlavně díky křídlu Jonahu Lomuovi, který v semifinále proti Anglii položil čtyři pětky. Krátce před výkopem vešel do jihoafrické šatny Mandela v zeleném dresu s Pienaarovým číslem 6. Pienaar pro World Rugby vyprávěl, že hráči byli tak dojatí, že je musel jako kapitán uklidňovat, aby se dokázali soustředit na hru.

Samotné utkání nepřineslo jedinou pětku. Po 80 minutách bylo 9:9, všech dvanáct bodů Nového Zélandu nakopal útoková spojka Andrew Mehrtens, všech patnáct bodů Jižní Afriky jeho protějšek Joel Stransky – tři trestné kopy a dva kopy z odrazu (drop). Druhý z nich přišel v prodloužení a rozhodl o výsledku 15:12. Bylo to vůbec první finále mistrovství světa, které se prodlužovalo.

Sestřih finále mistrovství světa 1995 Jižní Afrika – Nový Zéland (15:12 po prodloužení). Video: World Rugby (YouTube)

„Děkuji vám“ – dvakrát

Při předávání Webb Ellis Cupu stál Mandela před Pienaarem v dresu s jeho číslem a stadion, kde většinu diváků tvořili bílí Jihoafričané, skandoval „Nelson, Nelson“. Podle zpráv AFP a Sports Illustrated prezident kapitánovi poděkoval za to, co tým udělal pro jejich zemi. Pienaar mu poděkování vrátil: děkoval prezidentovi za to, co pro zemi udělal on sám. Oba tedy v jediném okamžiku řekli tomu druhému v podstatě totéž.

Nelson Mandela předává Webb Ellis Cup kapitánovi Francoisi Pienaarovi, Johannesburg 1995. Video: World Rugby (YouTube)

Mandela později podle AFP přiznal, že tak silné ovace nečekal a že reakce stadionu pomohla zmírnit obavy bílých i černých obyvatel. Pienaar zase agentuře řekl, že poprvé viděl lidi všech ras a vyznání, jak se objímají. V rozhovoru pro World Rugby o pětadvacet let později dodal, že hráči tehdy vůbec netušili, jak velký význam vítězství bude mít.

Příběh, který přežil utkání

Pienaar odehrál za Springboks 29 utkání a ve všech byl kapitánem. Koncem roku 1996 odešel do anglického klubu Saracens, kde se od roku 1997 stal hrajícím trenérem. V roce 2009 příběh zfilmoval Clint Eastwood ve snímku Invictus, kde Pienaara hrál Matt Damon a Mandelu Morgan Freeman.

Výsledek 15:12 najdete v každé tabulce mistrovství světa. Rozhovor u postranní čáry a dvě skoro stejná poděkování u pódia ale vysvětlují, proč se o finále z roku 1995 dodnes mluví i mimo svět ragby.


Zdroje