První mistrovství světa v ragby se hrálo v roce 1954. Vyhráli ho britští outsideři

Když v říjnu 2026 začalo v Austrálii, Papui-Nové Guineji a na Novém Zélandu mistrovství světa v třináctkovém ragby, navázalo na příběh, který začal ve Francii v roce 1954. Šlo o vůbec první mistrovství světa v ragby – o celých třicet tři let dřív, než se poprvé hrálo o světový titul v patnáctkovém ragby.

Sport, který chtěli umlčet

Za vznikem turnaje stojí francouzská zkušenost z války. Vichistický režim v roce 1941 třináctkové ragby zakázal, jeho majetek (peníze, hřiště i vybavení) byl zabaven a předán patnáctkovému ragby. Po osvobození se hra postupně vracela a v čele francouzské federace stanul Paul Barrière, bývalý člen odboje z departementu Aude. Barrière chtěl třináctkám vrátit prestiž a dostat je na mezinárodní scénu. V roce 1951 proto navrhl mistrovství světa.

Pohár pro vítěze nechal Barrière vyrobit a turnaji ho věnoval. Od mistrovství 2017 nese jeho jméno: Trofej Paula Barrièra (angl. Paul Barrière Trophy).

Čtyři týmy, šest stadionů

Hrálo se ve čtyřech: Francie, Velká Británie, Austrálie a Nový Zéland. Turnaj trval od 30. října do 13. listopadu 1954, každý tým odehrál ve skupině tři utkání a stadiony v Paříži, Marseille, Lyonu, Toulouse, Bordeaux a Nantes navštívilo celkem přes 138 tisíc diváků.

Domácí Francii vedl kapitán Puig-Aubert. Británie vypadala jako outsider. Výběr se právě vrátil z dlouhého turné po Austrálii a Novém Zélandu a většina hráčů do Francie odmítla jet nebo nemohla. Podle listu The Independent odcestovali jen tři členové turné, mezi nimi kapitán Dave Valentine. Tento ragbista z Hawicku hrál v roce 1947 patnáctkové ragby za Skotsko a pak přestoupil do Huddersfieldu. Zbytek týmu tvořili mladí a nezkušení hráči, kterým britský tisk nedával šanci.

Remíza v Toulouse a finále navíc

Britové přesto hned ve svém prvním utkání porazili v Lyonu Austrálii 28:13. Rozhodující se ukázalo utkání v Toulouse, kde s Francií remizovali 13:13 před téměř 37 500 diváky, tehdy rekordní návštěvou třináctkového ragby ve Francii. Francouzi pak porazili Austrálii 15:5 v Nantes a Britové Nový Zéland 26:6 v Bordeaux. Francie i Británie skončily ve skupině se stejným počtem bodů, a tak pořadatelé narychlo přidali finále.

To se hrálo 13. listopadu 1954 na stadionu Parc des Princes v Paříži před 30 368 diváky. V třináctkovém ragby tehdy položení platilo za 3 body a kop mezi tyče za 2. Francie vedla po trestném kopu Puiga-Auberta, Británie ale šla do poločasu s náskokem 8:4. Po přestávce Francouzi zásluhou Vincenta Cantoniho skóre otočili, jenže Britové odpověděli. Vyhráli 16:12 a položili čtyřikrát, Francouzi dvakrát. Dvě britská položení zaznamenal Gordon Brown z Leedsu, který měl v celém turnaji nejvíc položení ze všech hráčů, celkem šest.

BBC přenášela celé finále živě, komentoval Eddie Waring. U obrazovek seděly miliony lidí a mnozí z nich si televizor koupili teprve rok předtím kvůli korunovaci Alžběty II.

Co po turnaji zůstalo

Barrièrův nápad se ujal. Další ročník se hrál už v roce 1957 v Austrálii, tentokrát bez finále: o titulu rozhodla jen tabulka a vyhráli ho domácí. Barrièrův pohár zvedali vítězové prvních čtyř ročníků, naposledy v roce 1968. V roce 1970 ho v Bradfordu ukradli, našel se až v roce 1990 a od mistrovství 2000 se vítězům opět předává. A britský tým, do kterého v roce 1954 skoro nikdo nevěřil, má navždy jako první své jméno na listině mistrů světa.


Zdroje