Pre-beta verze · Web teprve vzniká, obsah průběžně doplňujeme a ověřujeme.

České ragby

Velký Béziers: jak město z jihu Francie čtrnáct let vládlo francouzskému ragby

Dnes je AS Béziers Hérault klubem druhé francouzské ligy Pro D2. V sedmdesátých a osmdesátých letech ale znamenalo jméno tohoto města mezi Montpellierem a Perpignanem jediné: vítězství. Mezi roky 1971 a 1984 hrál Béziers jedenáct finále francouzského mistrovství, dnešní Top 14, a deset z nich vyhrál. Francouzi tomu týmu dodnes říkají Le Grand Béziers – Velký Béziers.

Tělocvikář na lavičce

Strůjcem éry byl Raoul Barrière, rodák z Béziers. Jako pilíř, tedy hráč první řady mlýna (viz posty hráčů), získal s klubem titul v roce 1961 a jednou nastoupil i za národní tým Francie. Vedení prvního týmu Béziers převzal na konci 60. let a dovedl ho k šesti titulům: 1971, 1972, 1974, 1975, 1977 a 1978. Přidal i tři vítězství v Challenge Yves du Manoir, tehdejší francouzské pohárové soutěži.

Barrière byl tělocvikář a k ragby přistupoval na svou dobu nezvykle systematicky. Ragby bylo tehdy ještě amatérské, přesto trénoval s převážně místním kádrem pravidelně a často, hlídal hráčům jídelníček a nechával je opakovaně podstupovat lékařské a kondiční testy. Řada z nich pracovala pro městský úřad, takže měli na trénink čas. Říkalo se mu Čaroděj ze Sauclières (franc. le sorcier de Sauclières) podle stadionu, na kterém tehdy klub hrál.

Rojníci, kteří soupeře udolali

Hra Béziers stála na silných rojnících, dlouhém držení míče a trpělivém sbírání bodů. Kondiční náskok se nejvíc projevoval v mlýnech a v souboji o míč. Nejslavnějším hráčem éry je levý pilíř Armand Vaquerin. S Béziers vyhrál deset titulů, což je rekord francouzského mistrovství, a za Francii odehrál 26 utkání. V první řadě vedle něj hrál mlynář Alain Paco, ve druhé řadě Alain Estève a Michel Palmié a ve třetí řadě mimo jiné Olivier Saïsset.

Jediné zaváhání a finále rozhodnuté kopy

Jediné finále této série Béziers prohrál v roce 1976, kdy podlehl Agenu 10:13 po prodloužení. Pro Barrièra byl titul z roku 1978 poslední. Tým pak pod jinými trenéry vyhrál ještě v letech 1980, 1981, 1983 a 1984.

Poslední z těchto titulů přinesl jedno z nejneobvyklejších finále francouzské historie. Dne 26. května 1984 se Béziers v pařížském Parc des Princes znovu utkal s Agenem. Ani prodloužení nerozhodlo: skončilo 21:21. Trofej Bouclier de Brennus se dělit nedá, a tak o mistrovi rozhodla série kopů na branku. Úspěšnější v ní byl Béziers.

Pád velkého klubu

Po roce 1984 už Béziers titul nezískal. Ostatní kluby dohnaly jeho náskok v kondiční přípravě a malé město navíc soupeří o diváky se sousedy z Perpignanu, Castres a Montpellieru. Po sezóně 2004–05 klub sestoupil do Pro D2, v roce 2009 dokonce do třetí nejvyšší soutěže, Fédérale 1. V roce 2011 se vrátil do Pro D2, kde hraje i v sezóně 2026–27.

V historické tabulce francouzského mistrovství drží Béziers s jedenácti tituly třetí místo za Stade Toulousain a Stade Français. Stadion, na kterém dnes hraje, nese od roku 2019 jméno Raoula Barrièra.

Zdroje

Další příspěvky