Turnaj pěti národů (angl. Five Nations), předchůdce dnešního Šesti národů, zná za svou historii grandslamy, „dřevěné lžíce“ i dramatická poslední kola. Ročník 1973 ale nemá obdobu: na jeho konci měli všichni účastníci stejně bodů a titul si rozdělilo pět týmů. Stalo se to jedinkrát v historii soutěže.
Rok poté, co se turnaj nedohrál
Předchozí ročník 1972 skončil bez vítěze. Kvůli napjaté bezpečnostní situaci spojené s konfliktem v Severním Irsku odmítly Skotsko a Wales odcestovat k utkáním do Dublinu a turnaj se nedohrál. Titul tehdy nezískal nikdo.
Do roku 1973 tak Velšané vstupovali jako poslední držitelé titulu z roku 1971, kdy získali grandslam, a jako favorité. Celý ročník se nakonec řídil jediným pravidlem: kdo hrál doma, vyhrál.
Deset utkání, deset domácích výher
Každý tým odehrál čtyři utkání, dvě doma a dvě venku. Výsledky (vždy domácí – hosté):
- 13. 1. 1973: Francie – Skotsko 16:13 (Parc des Princes, Paříž)
- 20. 1.: Wales – Anglie 25:9 (Cardiff Arms Park)
- 3. 2.: Skotsko – Wales 10:9 (Murrayfield, Edinburgh)
- 10. 2.: Irsko – Anglie 18:9 (Lansdowne Road, Dublin)
- 24. 2.: Skotsko – Irsko 19:14 (Murrayfield) a Anglie – Francie 14:6 (Twickenham)
- 10. 3.: Wales – Irsko 16:12 (Cardiff Arms Park)
- 17. 3.: Anglie – Skotsko 20:13 (Twickenham)
- 24. 3.: Francie – Wales 12:3 (Parc des Princes)
- 14. 4.: Irsko – Francie 6:4 (Lansdowne Road)
Jediné utkání s rozdílem aspoň deseti bodů bylo hned úvodní velšské: Wales porazil Anglii 25:9 a zaznamenal pět položení. Položení mělo tehdy hodnotu čtyř bodů, dnešní „pětka“ za pět bodů platí až od roku 1992. Ostatní utkání byla vyrovnaná: pět z deseti skončilo rozdílem nejvýš pěti bodů. Favorizovaný Wales prohrál v Edinburghu o bod a v Paříži nepoložil ani jednou.
Anglie v Dublinu
Nejsilnější příběh ročníku se ale neodehrál v tabulce. Anglie přijela do Dublinu 10. února 1973, rok poté, co tam Skotové a Velšané odmítli hrát. Když Angličané vyběhli na Lansdowne Road, irské publikum je přivítalo několikaminutovým potleskem vestoje. Utkání prohráli 18:9. Anglický kapitán John Pullin pak na večeři po utkání pronesl větu, která se cituje dodnes: možná nejsme moc dobří, ale aspoň jsme přijeli.
Proč se titul nerozhodoval podle skóre
Konečná tabulka vypadala nezvykle: všech pět týmů mělo dvě výhry, dvě porážky a čtyři body. Bonusové body tehdy neexistovaly a pravidla nepočítala ani s rozdílem skóre. Titul proto oficiálně sdílelo pět týmů, Francie, Irsko, Skotsko, Wales i Anglie.
Kdyby se tehdy rozhodovalo podle rozdílu skóre, vyhrál by Wales (+10) a Anglie by skončila poslední (−10). Podle rozdílu skóre se o vítězi Five Nations rozhodlo poprvé až v roce 1994. Dnes navíc Šest národů používá bonusové body, takže pětinásobná shoda je prakticky vyloučená. Ročník 1973 tak nejspíš zůstane jediným, ve kterém turnaj vyhráli všichni.
Zdroje
- The Anomalous 1973 Five Nations – The Rugby Magazine
- Five Nations 1973 – dewiki.de
- 1973 Five Nations Championship – Wikipedia
- 1973: Everyone’s a winner – World Rugby Museum
- The outcome of the championship is still talked about today – Rugby World
- Johnny Moloney Remembers Ireland v England 1973 – IRFU
- Irish rugby and the Five Nations of 1973 – Balls.ie
- History of rugby union matches between France and Ireland – Wikipedia
- 1994 Five Nations Championship – Wikipedia
- Fifty years on: a sporting statement remembered – Sport for Business