Velšské kluby se v evropských pohárech dlouho jen přibližovaly k trofeji. Cardiff prohrál už úplně první finále Heineken Cupu v roce 1996 a Pontypridd v roce 2002 těsně podlehl Sale Sharks ve finále druhé evropské soutěže, tehdy nazvané Parker Pen Shield. Zlom přišel v neděli 23. května 2010 v Marseille, kde Cardiff Blues ve finále Challenge Cupu (tehdy pod sponzorským názvem Amlin Challenge Cup) porazili Toulon 28:21. Byla to první evropská trofej, kterou kdy získal velšský tým.
Do Challenge Cupu spadli z vyšší soutěže
Do sezóny 2009/10 vstoupili Cardiff Blues s jiným cílem. Hráli Heineken Cup, nejprestižnější evropskou klubovou soutěž, a postup do čtvrtfinále jim utekl o jediný bod. Tehdejší pravidla ale nabízela druhou šanci: tři z týmů, které skončily ve skupině Heineken Cupu druhé a na postup nedosáhly, přešly do vyřazovací části Challenge Cupu. Mezi nimi byl i Cardiff. Ve čtvrtfinále vyřadil Newcastle, v semifinále Wasps. Jak soutěž funguje dnes, popisuje stránka o Challenge Cupu.
Domácí půda pro soupeře
Soupeřem byl RC Toulon, který teprve druhou sezónu po návratu hrál nejvyšší francouzskou soutěž, ale pod trenérem Philippem Saint-Andrém rychle stoupal. V základní části Top 14 skončil druhý a doma byl v ligové i evropské sezóně neporažený. V sestavě měl hvězdy jako Jonnyho Wilkinsona, mistra světa z roku 2003, Sonnyho Billa Williamse nebo Juana Martína Fernándeze Lobbeho.
Finále se mělo hrát na neutrální půdě, ale když Toulon v semifinále porazil Connacht, pořadatelé ho přesunuli na Stade Vélodrome v Marseille. Toulon tam během sezóny odehrál i dvě ligová utkání, takže formálně „domácí“ Cardiff hrál ve skutečnosti před převážně francouzským publikem. Na stadion přišlo 48 990 diváků, nejvíc v dosavadní historii soutěže. Podle hráčů Cardiffu bylo kolem 30 °C.
Wilkinson odchází, Cardiff obrací
První poločas patřil kopačům. Za Cardiff skóroval trestnými kopy Leigh Halfpenny a Ben Blair, za Toulon Wilkinson, a po půlhodině bylo 6:6. Krátce před přestávkou položil pětku Sonny Bill Williams, Wilkinson přidal konverzi a Toulon vedl o poločase 13:6.
Utkání se zlomilo brzy po změně stran. Wilkinson se zranil a musel ze hřiště, Toulon na lavičce neměl žádnou další útokovou spojku a o kopání se dál staral Tom May. Cardiff toho využil. Jamie Roberts položil pětku (angl. try) pod tyčemi, Blair přidal konverzi a bylo vyrovnáno 13:13. Po výměně trestných kopů položil Halfpenny pětku v rohu a hned nato se z rucku [rak] dostal přes brankovou čáru Bradley Davies. Deset minut před koncem vedl Cardiff 28:16. Toulon už jen snížil pětkou Thomase Sourice ve 78. minutě, May konverzi neproměnil.
Odchovanci a zkušení cizinci
Všichni tři autoři pětek Cardiffu, Roberts, Halfpenny i Davies, vyrostli v klubové akademii. Vedle nich hráli zkušení hráči jako kapitán Gethin Jenkins, Martyn Williams nebo Xavier Rush. Tým vedl trenér Dai Young.
Pro velšské ragby mělo vítězství váhu i mimo Cardiff. Velšské kluby se z evropských finále dosud vracely s prázdnou, teď měl Wales konečně klubovou trofej. Druhou trofej v této soutěži přidal Cardiff v roce 2018, kdy v Bilbau porazil Gloucester o jediný bod.
Zdroje
Cardiff Rugby Life: Magic in Marseille – nejpamátnější okamžiky desetiletí · Sky Sports: Toulon před sezónou 2010/11, Semifinále Cardiff – Wasps 18:15 · EPCR: Zpráva z finále Cardiff Blues – Toulon · Cardiff Rugby: Zápis a zpráva z utkání Cardiff Blues – Toulon 28:21, Průběh finále Cardiff Blues – Toulon, Rees a Williams vzpomínají na Marseille po deseti letech · Rugbydump: Cardiff Blues porazili Toulon a vyhráli Amlin Challenge Cup · WRU: Čtvrtfinále Newcastle – Cardiff Blues, Finále Parker Pen Shield 2002: Sale – Pontypridd · Wikipedie (EN): 2009–10 European Challenge Cup, 2001–02 European Challenge Cup