Tým Jihoafrické republiky, přezdívaný Springboks, hraje v listopadu 2026 v Evropě podzimní část Nations Championship a v kádru je i rváček Pieter-Steph du Toit. Před utkáními s Itálií ve 4. kole a s Francií v pátek 13. listopadu stojí za připomenutí, jak du Toit dvakrát získal cenu World Rugby pro nejlepšího hráče světa – a jak mezi oběma oceněními málem přišel o nohu.
Druhořadník, ze kterého se stal rváček
Du Toit (nar. 1992 v Kapském Městě) pochází z ragbyové rodiny: jeho dědeček Piet du Toit odehrál za Springboks v letech 1958–1961 čtrnáct mezinárodních utkání jako pilíř. Vnuk vyhrál v roce 2012 mistrovství světa do 20 let a v listopadu 2013 debutoval v národním týmu v Cardiffu proti Walesu, který Springboks porazili 24:15.
Začínal jako druhořadník, tedy hráč druhé řady mlýna. S výškou a vytrvalostí se ale postupně přesunul do třetí řady a dres s číslem 7 si podle World Rugby přivlastnil v letech 2018 a 2019. Rozdíl mezi posty vysvětluje stránka Posty hráčů. Cestou ho brzdila zranění: dvakrát si přetrhl přední zkřížený vaz v koleni a při jedné z operací mu jako štěp posloužila šlacha darovaná otcem.
Tokio 2019: cena den po titulu mistrů světa
Rok 2019 byl pro Springboks mimořádný. Vyhráli Rugby Championship a na podzim i mistrovství světa v Japonsku, kde ve finále porazili Anglii 32:12. Jako první tým v historii přitom získali titul, přestože ve skupině prohráli (s All Blacks 13:23). Du Toit v tom roce nastoupil v základní sestavě devětkrát.
Večer 3. listopadu 2019, zhruba 24 hodin po finále, převzal v Tokiu cenu World Rugby pro hráče roku. Porazil mimo jiné Aluna Wyna Jonese, Toma Curryho, Ardieho Saveu a spoluhráče Cheslina Kolbeho. Byl prvním Jihoafričanem s tímto oceněním od Bryana Habany v roce 2007.
Čtrnáct měsíců mimo hřiště
O čtyři měsíce později přišla nejtěžší chvíle kariéry. Dne 29. února 2020 dostal v utkání Super Rugby mezi Stormers a Blues v Kapském Městě dva tvrdé údery do stehna. Vznikl akutní kompartmentový syndrom, při kterém otok svalu omezí jeho prokrvení. Klubový lékař stav včas rozpoznal a chirurgové mu nohu zachránili; následovaly další operace a dlouhá rehabilitace. Na hřiště se vrátil po čtrnácti měsících, 1. května 2021 v utkání Stormers proti Sharks v Kapském Městě.
Saint-Denis 2023 a Monako 2024
Ve finále mistrovství světa 2023 na Stade de France porazili Springboks All Blacks 12:11 a obhájili titul. Du Toit v utkání zvládl 28 skládek (zastavení hráče s míčem, viz Slovníček ragby) a byl vyhlášen hráčem utkání.
O rok později pomohl Springboks k prvnímu vítězství v Rugby Championship po pěti letech a na listopadovém turné k výhrám nad Skotskem, Anglií a Walesem. V utkání Anglie – JAR 20:29 na londýnském Allianz Stadium (dříve Twickenham) položil svou čtvrtou pětku roku. Na slavnostním večeru v Monaku 24. listopadu 2024 pak podruhé dostal cenu pro hráče roku; v konkurenci byli Caelan Doris a jeho spoluhráči Eben Etzebeth a Cheslin Kolbe.
Ve společnosti Cartera, McCawa a Barretta
Du Toit se stal prvním Jihoafričanem, který cenu získal dvakrát, a čtvrtým mužem s více než jedním oceněním. Před ním to dokázali tři Novozélanďané: Dan Carter a Richie McCaw (oba třikrát) a Beauden Barrett (dvakrát). Mezi jeho dvěma tituly hráče roku leží pět let, druhý titul mistrů světa a návrat po zranění, které mohlo kariéru ukončit.
Zdroje
RugbyPass: Soupiska Springboks pro Nations Championship 2026, Du Toit o šlaše darované otcem (FR) · Rugby World: Du Toit: od zranění k titulům mistra světa · World Rugby: Hráči roku 2019, Vítězové World Rugby Awards 2024 · Daily Maverick: Návrat na hřiště po zranění stehna · Rugby World Cup: Finále 2023: Nový Zéland – JAR 11:12 · SuperSport: Du Toit podruhé hráčem roku · The Star: Návrat po 14 měsících mimo hřiště · ESPN: Anglie – JAR 20:29, zpráva z utkání 2024 · SA Rugby Magazine: Program Nations Championship 2026 · Wikipedie (EN): Pieter-Steph du Toit a další ·