Fabien Galthié patří k nejvýraznějším postavám francouzského ragby posledních třiceti let. Jako mlýnová spojka odehrál v letech 1991–2003 za národní tým Francie 64 oficiálních mezinárodních utkání a hrál na čtyřech mistrovstvích světa. V roce 2002 dovedl Francii jako kapitán ke Grand Slamu v Šesti národech, tedy k vítězství nad všemi pěti soupeři, a téhož roku se stal hráčem roku Mezinárodní ragbyové rady (IRB, dnes World Rugby). Od roku 2020 vede Francii jako hlavní trenér.
Mlýnová spojka nosí číslo 9 a propojuje rojníky s útočnou řadou. Vybírá míč z mlýna, z rucku [rak] i z maulu [mól] a rozhoduje, kam se bude hrát. Galthié tuhle roli plnil v národním týmu dvanáct let.
Základní údaje
| Údaj | Fabien Galthié |
|---|---|
| Narození | 20. března 1969, Cahors, Francie |
| Země | Francie |
| Post | mlýnová spojka (angl. scrum-half), viz posty hráčů |
| Národní tým | Francie, 64 startů (angl. caps) v letech 1991–2003, kapitán od roku 2001 |
| Body za Francii | 49 (10 položení) |
| Kluby | Colomiers (do roku 2001), Western Province (1995), Stade Français (2001–2003) |
| Mistrovství světa | 1991, 1995, 1999 (finále), 2003 (kapitán) |
| Ocenění | hráč roku IRB (2002) |
| Trenér | Stade Français (od roku 2004), Montpellier (od roku 2010), RC Toulon (2017–2018), hlavní trenér Francie od roku 2020 (ověřeno k říjnu 2026) |
Hráčská kariéra
Galthié se narodil v Cahors na jihozápadě Francie a většinu hráčské kariéry strávil v klubu Colomiers na předměstí Toulouse. Za Francii debutoval 22. června 1991 v Bukurešti proti Rumunsku, Francie vyhrála 33:21. Ještě téhož roku hrál na mistrovství světa, kde Francie skončila ve čtvrtfinále po porážce s týmem Anglie.
Na mistrovství světa 1995 v Jihoafrické republice prohrála Francie v Durbanu semifinále s domácím týmem Jihoafrické republiky, přezdívaným Springboks, 15:19. V utkání o třetí místo pak porazila Anglii 19:9. Jeho Colomiers se v roce 1999 probojoval do finále Heineken Cupu (dnes Champions Cup), které v Dublinu prohrál s Ulsterem 6:21.
V turnaji Five Nations (od roku 2000 Šest národů) vyhrála Francie s Galthiém Grand Slam v letech 1997 a 1998, v obou ročnících ale nastoupil jen do části utkání. V roce 2001 se stal kapitánem národního týmu a přestoupil do pařížského Stade Français. S Pařížany v roce 2003 vyhrál francouzské mistrovství, ve finále porazil Stade Toulousain 32:18. Bylo to jeho poslední soutěžní utkání za Stade Français.
Na mistrovství světa 2003 v Austrálii vedl Francii jako kapitán. Tým vyhrál základní skupinu a ve čtvrtfinále porazil Irsko 43:21. V semifinále v Sydney ale prohrál s Anglií, pozdějším mistrem světa, 7:24. Po turnaji, ve 34 letech, Galthié ukončil mezinárodní kariéru.
Utkání, která ho proslavila
Francie – Nový Zéland 43:31, semifinále MS 1999, Twickenham. Po porážce 7:54 s Novým Zélandem v červnu 1999 přišel Galthié o místo v národním týmu a vrátil se až během mistrovství světa, na čtvrtfinále proti Argentině. V semifinále v Londýně pak Francie porazila právě tým Nového Zélandu, přezdívaný All Blacks. Finále v Cardiffu ale Francie prohrála s týmem Austrálie, přezdívaným Wallabies, 12:35.
Grand Slam 2002. Jako kapitán dovedl Francii k vítězství ve všech pěti utkáních Šesti národů, ve 4. kole sám položil pětku proti týmu Skotska. Za tento ročník dostal na slavnostním večeru IRB v Londýně cenu pro hráče roku. Francie byla zároveň vyhlášena týmem roku a trenér Bernard Laporte trenérem roku.
Trenérská kariéra
Trénovat začal v roce 2004 ve Stade Français. V roce 2005 dovedl Pařížany do finále Heineken Cupu, které po prodloužení prohráli s Toulouse 12:18. V roce 2007 získal se Stade Français francouzský titul, ve finále na Stade de France porazil ASM Clermont Auvergne 23:18.
Od roku 2010 vedl Montpellier a hned v první sezóně došel do finále ligy Top 14. To 4. června 2011 na Stade de France prohrál s Toulouse 10:15. V letech 2017–2018 krátce vedl sportovní úsek RC Toulon.
K národnímu týmu přišel jako asistent na mistrovství světa 2019 a po turnaji nahradil hlavního trenéra Jacquese Brunela. V roce 2022 dovedl Francii ke Grand Slamu, desátému v její historii a prvnímu od roku 2010; rozhodlo vítězství nad Anglií 25:13 na Stade de France. Na domácím mistrovství světa 2023 skončila Francie ve čtvrtfinále po porážce s Jihoafrickou republikou 28:29. V Šesti národech pak vyhrála dvakrát po sobě: v roce 2025 s rekordními 30 pětkami v jednom ročníku a v roce 2026, kdy titul rozhodl poslední kop turnaje v utkání s Anglií (48:46).
Odkaz
Galthié dovedl Francii ke Grand Slamu jako kapitán (2002) i jako hlavní trenér (2022). Jako hráč byl u tří Grand Slamů (1997, 1998, 2002), jako trenér získal s národním týmem tři tituly v Šesti národech (2022, 2025, 2026).
Zdroje
Six Nations Rugby: Nejlepší XV: Fabien Galthié · Sporting Heroes: Starty Fabiena Galthiého za Francii · Rugby World: Deset věcí o trenérovi Francie, Francie a vítězství v Šesti národech 2026 · IRFU: Galthié hráčem roku IRB, Ulster a finále Heineken Cupu 1999, Čtvrtfinále MS 2003: Irsko – Francie · RugbyPass: Montpellier a finále 2011, Galthié před sezónou 2026/27 · French Rugby Club: Finále Top 14 2011 · RC Toulon: Galthié povede sportovní úsek · Infobae: Francie a desátý Grand Slam (2022) · Mail & Guardian: Čtvrtfinále MS 2023: Jihoafrická republika – Francie · Rugby Australia: Zpráva o čtvrtfinále MS 2023 · The Globe and Mail: Francie vyhrála Šest národů 2025 · EWN: Rekordní Šest národů 2025 · World Rugby: Francie na mistrovstvích světa · England Rugby: Anglie a Francie na mistrovstvích světa · EPCR: Finále Heineken Cupu 2005 · Wikipedie (EN): Fabien Galthié, Stade Français, Finále Heineken Cupu 1999, Top 14 2006/07, Finále Evropského poháru vyzyvatelů 1998, Šest národů 2022, Šest národů 2026 a další ·
