Stade Français Paris: čtrnáctinásobný mistr Francie

Stade Français Paris: čtrnáctinásobný mistr Francie

Stade Français Paris [stad fransé] je pařížský klub, který stál u samých začátků francouzského ragby. V roce 1892 hrál vůbec první finále mistrovství Francie a do roku 1908 získal osm titulů. Pak devadesát let čekal na další. Dnes hraje ligu Top 14 na stadionu Jean-Bouin v západní části Paříže, jen pár metrů od fotbalového Parc des Princes. Mistrem Francie se stal čtrnáctkrát, naposledy v roce 2015. Moderní příběh klubu napsal prezident Max Guazzini: tým ze třetí nejvyšší soutěže dovedl za šest let k titulu a do konzervativního ragby přinesl růžové dresy, kalendáře s nahými hráči a utkání pro téměř osmdesát tisíc diváků.

Základní údaje

SídloPaříž (Francie)
Založení1883 (pařížští studenti); dnešní klub vznikl v roce 1995 sloučením s pařížským klubem CASG
Domácí stadionStade Jean-Bouin (nová podoba otevřena 30. 8. 2013, 20 000 míst); velká utkání i na Stade de France
SoutěžeTop 14, evropské poháry (Champions Cup, Challenge Cup)
Barvytmavě modrá a růžová; původně modrá a červená, barvy města Paříže
Majitel a prezidentHans-Peter Wild (majitelem od roku 2017, později i prezidentem)
Hlavní trenérPaul Gustard (od října 2024; stav k 18. 10. 2026)

Historie

Klub založili v roce 1883 pařížští studenti. Když se 20. března 1892 hrálo první finále mistrovství Francie, nastoupil Stade Français proti Racing Club de France. Utkání v Boulogneském lesíku (Bois de Boulogne) řídil Pierre de Coubertin, pozdější zakladatel novodobých olympijských her, a Racing vyhrál 4:3. Stade svůj první titul získal hned o rok později a do roku 1908 jich nasbíral osm. Pak se těžiště francouzského ragby přesunulo na jih a pařížský klub postupně sklouzl do nižších soutěží.

Zlom přišel v roce 1992, kdy klub v tehdy třetí nejvyšší soutěži převzal Max Guazzini. V roce 1995 se Stade sloučil s klubem CASG, trenérem se stal Bernard Laporte (později trenér francouzského národního týmu) a tým se rychle vrátil mezi elitu. V roce 1998 porazil ve finále na Stade de France Perpignan 34:7 a slavil první titul po devadesáti letech. Další přidal v letech 2000, 2003, 2004 a 2007.

Guazzini chtěl z ragby udělat pařížskou podívanou. Začal vydávat kalendář Dieux du Stade (Bohové stadionu), na kterém pózovali nazí hráči; první ročník vyšel na rok 2001. V roce 2005 přinesl růžovou barvu, která se od sezóny 2007/08 stala hlavní barvou dresů místo tradiční modré a červené. Velká ligová utkání přesunul na Stade de France: 15. října 2005 přišlo na utkání s Stade Toulousain 79 502 diváků, tehdejší rekord francouzské ligy.

V roce 2011 se klub dostal do vážných finančních potíží a Guazzini prodal většinový podíl skupině podnikatele Jeana-Pierra Savareho. I tak přišel v roce 2015 čtrnáctý titul. V březnu 2017 majitelé oznámili sloučení s městským rivalem Racing 92. Hráči Stade na protest vyhlásili stávku, víkendová utkání obou klubů se odložila a plán během několika dnů padl. Klub pak koupil německo-švýcarský podnikatel Hans-Peter Wild. Téhož jara Stade porazil ve finále Challenge Cupu na Murrayfieldu Gloucester a získal první evropskou trofej.

Současný hlavní trenér, Angličan Paul Gustard, převzal tým v říjnu 2024 v boji o záchranu. V sezóně 2025/26 dovedl Stade na třetí místo základní části Top 14, v semifinále pak prohrál s Montpellier 15:25.

Úspěchy

Mistr Francie14× – 1893, 1894, 1895, 1897, 1898, 1901, 1903, 1908, 1998, 2000, 2003, 2004, 2007, 2015
Challenge Cup1× – 2017
Finále Heineken Cupu (dnes Champions Cup)2001, 2005 (obě prohraná)

Nejvyšší evropskou trofej Stade zatím nezískal. V roce 2001 prohrál finále v pařížském Parc des Princes s Leicester Tigers 30:34, přestože jeho útoková spojka Diego Domínguez zaznamenal všech 30 bodů týmu. V roce 2005 podlehl na Murrayfieldu Stade Toulousain 12:18 po prodloužení.

Slavní hráči

  • Diego Domínguez – útoková spojka, rodák z argentinské Córdoby, který hrál za národní tým Itálie. Za Stade nastupoval v letech 1997–2004 a byl u titulu z roku 1998.
  • Sergio Parisse – vazač italského národního týmu, v Paříži hrál 2005–2019. Získal tituly 2007 a 2015 i Challenge Cup 2017.

Zdroje