Jaro 1999 patřilo poslednímu ročníku Pěti národů. Od další sezóny se k turnaji měla přidat Itálie a vzniknout Šest národů. O tom, kdo bude posledním vítězem starého formátu, nakonec rozhodla jediná akce v nastaveném čase posledního utkání: pětka velšské tříčtvrtky Scotta Gibbse.
Proč Wales hrál „doma“ v Londýně
Tým Walesu tehdy neměl kde hrát. Na místě starého Cardiff Arms Park se stavěl Millennium Stadium, a Wales proto přesunul domácí utkání na londýnské Wembley. V posledním kole 11. dubna 1999 tedy „domácí“ Wales hostil Anglii vlastně na anglické půdě.
Pro Angličany šlo o hodně. Měli za sebou výhry nad Skotskem, Irskem i Francií a chyběl jim jediný krok ke grandslamu (angl. Grand Slam), tedy k výhře nad všemi soupeři v jednom ročníku. Wales vedený novozélandským trenérem Grahamem Henrym nastupoval jako outsider.
Anglie vedla o šest bodů
Anglie začala svižně. Pětky položili křídlo Dan Luger, debutant Steve Hanley a rváček Richard Hill. Wales se držel hlavně díky kopům: útoková spojka Neil Jenkins proměnil v prvním poločase šest trestných kopů. Pětka zadáka Shanea Howartha srovnala skóre, jenže mladý Jonny Wilkinson dalšími trestnými kopy vrátil Anglii náskok 31:25.
V závěru měla Anglie šanci náskok zvýšit kopem na branku. Kapitán Lawrence Dallaglio ale zvolil kop do autu a pokus o pětku. Aut se nepovedl a velšští hráči maul [mól] ubránili. Rozhodnutí se Angličanům brzy vymstilo.
Pětka v nastaveném čase
Po uplynutí normální hrací doby dostal Wales trestný kop. Jenkins ho odkopl do autu kousek před anglickou dvaadvacítkou (22metrovou čarou). Z autu šel míč přes druhořadníka Chrise Wyatta k mlýnové spojce Robu Howleymu, ten přihrál vazači Scottu Quinnellovi a Quinnell posunul míč Gibbsovi, který vybíhal do mezery.
Gibbs prorazil anglickou obranu, proběhl kolem rváčka Neila Backa, setřásl i zadáka Matta Perryho a skočil do brankoviště. Skóre bylo 30:31 a zbývala konverze. Jenkins ji proměnil a Wales vyhrál 32:31. Mike Catt se ještě pokusil o kop z odrazu (drop), míč ale mezi tyče nešel.
Titul, který slavili Skotové
Výsledek z Wembley nerozhodl jen o grandslamu. Skotsko den předtím vyhrálo v Paříži nad Francií 36:22 a jen v prvním poločase položilo pět pětek. Jedinou porážku utrpěli Skotové v Twickenhamu, kde s Anglií prohráli 21:24. Po posledním kole měly oba týmy shodně šest bodů a o titulu rozhodl rozdíl skóre: Skotsko mělo +41, Anglie +25.
Tým trenéra Jima Telfera a kapitána Garyho Armstronga tak získal poslední titul v historii Pěti národů. Telfer později poznamenal, že Skotsko zůstane navždy posledním vítězem Pěti národů. Trofej převzal kapitán Armstrong v pondělí 12. dubna večer na Murrayfieldu před zhruba 15 000 fanoušky.
Co si z Wembley odnesla Anglie
Porážka Angličany bolela. Neil Back později v rozhovoru vzpomínal, že se tým tehdy naučil brát body z trestných kopů, kdykoli to jde, a nutit soupeře, aby je doháněl. Stejný přístup podle něj pomohl i k titulu mistrů světa v roce 2003, který rozhodl Wilkinsonův drop.
O rok později se už hrálo v šesti a Itálie hned v prvním utkání porazila obhájce titulu Skotsko. Gibbsův průnik z Wembley ale zůstal jedním z nejslavnějších okamžiků v dějinách turnaje.
Zdroje
- Greatest games: Scott Gibbs breaks English hearts – Planet Rugby
- When Wales denied England a Grand Slam at Wembley – Yahoo Sport
- 1999 Five Nations Championship – Wikipedie
- Party like it’s 1999: Remembering Scotland’s Five Nations triumph – The Scotsman
- Scotland’s 1999 Five Nations victory relived – Yahoo Sport
- Wales v England classics: 1999 – WRU
- Look back at Wales v England match in 1999 – Daily Post
- Slam record hangs over England – Planet Rugby
- Try of the day: Scott Gibbs – Ruck
- Five Nations 1999: výsledky a tabulka – Sport-Histoire
- Výsledky Anglie 1990–1999 – Wikipedie
- Six Nations 2000 – RugbyPass