Mezi lety 1994 a 1997 hrál Stade Toulousain čtyřikrát po sobě finále mistrovství Francie a čtyřikrát v něm zvedl nad hlavu Bouclier de Brennus, štít pro mistra Francie. Všechna čtyři finále se hrála v pařížském Parc des Princes a série překlenula přelom, kdy se ragby v roce 1995 stalo profesionálním sportem. Do té doby se podobný kousek ve Francii povedl jen Stade Bordelais v letech 1904–1907.
Novès přebírá tým
V roce 1993 převzal Toulouse Guy Novès, bývalé křídlo klubu, a u týmu zůstal 22 let, až do roku 2015. Jeho první tým stál na kopech útokové spojky Christopha Deylauda, na mlýnové spojce Jérômu Cazalbouovi a na mladých talentech, jako byli Thomas Castaignède nebo pilíř Christian Califano. Soutěž se tehdy ještě nejmenovala Top 14; nejvyšší liga měla jiný formát a o titulu rozhodovalo vyřazovací finále.
1994 a 1995: obraty ve druhém poločase
Ve finále 1994 narazil Toulouse na Montferrand, dnešní ASM Clermont Auvergne. Do poločasu vedl soupeř 9:6 a po pětce Juilleta v 60. minutě dokonce 16:9. Toulouse odpověděl hned: Cazalbou položil pětku, Deylaud ji proměnil a pak přidal kop z odrazu a trestný kop. Skončilo to 22:16 a Deylaud získal 17 z 22 bodů svého týmu.
O rok později vypadalo finále proti Castres ještě hůř. Castres vedl o poločase 16:6. Deylaud ale proměnil celkem sedm trestných kopů, konverzi pětky Ougiera a v poslední minutě i kop z odrazu. Toulouse vyhrál 31:16 a jeho útoková spojka zapsala 26 bodů. Šlo o poslední finále ještě v době amatérského ragby; v srpnu 1995 Mezinárodní ragbyová rada (IRFB, dnešní World Rugby) profesionalismus povolila.
1996: Evropa i Francie
Sezóna 1995/96 byla z celé série nejúspěšnější. V lednu 1996 vyhrál v Cardiffu úplně první ročník Heineken Cupu, když porazil Cardiff 21:18 po prodloužení. Na jaře přidal třetí francouzský titul v řadě: ve finále porazil Brive 20:13. Pro Brive to byla už čtvrtá prohra ve finále mistrovství.
1997: finále bez jediné pětky
Poslední finále série v roce 1997 proti Bourgoin bylo nejtěsnější. Nepodařilo se v něm položit ani jednu pětku. Deset minut před koncem bylo 6:6. Rozhodl opět Deylaud, který všech 12 bodů Toulouse obstaral sám: tři trestné kopy a kop z odrazu. Bourgoin skóroval jen dvěma trestnými kopy a Toulouse vyhrál 12:6. Šlo zároveň o poslední finále mistrovství v Parc des Princes, od roku 1998 se hraje na Stade de France.
Konec série a její odkaz
V roce 1998 získal titul Stade Français, který ve finále porazil Perpignan 34:7. Toulouse se ale vrátil hned v letech 1999 a 2001 a z hráčů éry devadesátých let vyrostli pozdější kluboví funkcionáři: Cazalbou se stal sportovním ředitelem a Didier Lacroix prezidentem klubu.
Čtyři tituly v řadě pak nikdo nezískal 29 let. Zopakoval to až další Toulouse, tentokrát pod trenérem Ugem Molou: po titulech 2023, 2024 a 2025 porazil 27. června 2026 na Stade de France Montpellier 28:20. Pátý titul za sebou by byl ve francouzské historii první.
Zdroje
RugbyPass: Poslední Toulouse se čtyřmi tituly v řadě (1997) · Rugby365: Finále Top 14 v Paříži – přehled, Finále Top 14 2026: Toulouse – Montpellier · Irish Examiner: Mauvaka a čtvrtý titul Toulouse v řadě · EPCR: První finále Heineken Cupu (1996) · Sud Radio: Historie Stade Toulousain · Wikipedie (EN): Stade Toulousain ve finále, Guy Novès, Christophe Deylaud, Stade Toulousain, Stade Français ve finále · Wikipedie (FR): Mistrovství Francie 1993/94, Mistrovství Francie 1994/95, Mistrovství Francie 1995/96, Mistrovství Francie 1996/97 a další ·