Poslední kolo Šesti národů 2003 nabídlo v neděli 30. března na dublinském Lansdowne Road utkání, jaké turnaj zažívá jen výjimečně: Irsko i Anglie nastupovaly se čtyřmi výhrami ze čtyř a vítěz bral grandslam. Dějiny si ale stejně dobře jako výsledek pamatují chvíli před výkopem, kdy anglický kapitán Martin Johnson odmítl se svým týmem ustoupit z místa na červeném koberci. Co se tehdy stalo, později v rozhovorech a pamětech popsali sami aktéři.
Pro Anglii šlo o víc než o jeden titul. V předchozích čtyřech letech třikrát prohrála utkání, které jí mohlo dát grandslam: v roce 1999 s Walesem na Wembley (o tom jsme psali v článku Wembley 1999), o rok později se Skotskem a v roce 2001 právě v Dublinu s Irskem. Pravidla a formát turnaje přibližuje stránka o Šesti národech.
Špatná strana koberce
Angličané vyšli z tunelu první a Johnson je zavedl na levou stranu koberce. Tu na Lansdowne Road tradičně zabíral domácí tým, aby hlava státu nejdřív pozdravila hosty a pak Iry. Pořadatel Angličany požádal, ať se přesunou, Johnson odmítl. Irští hráči se pak podle Briana O’Driscolla postavili až na konec anglické řady. Prezidentka Mary McAleeseová proto musela k irskému týmu dojít po trávníku vedle koberce.
Irský svaz IRFU se hned v pondělí 31. března prezidentce omluvil. Jeho předseda Don Crowley jí napsal dopis a svaz vyjádřil nespokojenost i anglické unii RFU, která odpověděla, že pošle dopis s omluvou bez výhrad.
Na hřišti 6:42 a dvanáctý grandslam
Na hřišti pak rozhodovala Anglie. Do poločasu vedla 13:6 díky proměněné pětce vazače Lawrence Dallaglia, po přestávce položili další pětky Mike Tindall, dvakrát Will Greenwood a nakonec Dan Luger. Utkání skončilo Irsko – Anglie 6:42 a všech šest irských bodů nakopala útoková spojka David Humphreys. Anglie získala dvanáctý grandslam v historii a o osm měsíců později se v Sydney stala mistrem světa.
Jak to vyprávěl Johnson
Kapitán později opakovaně tvrdil, že nic nechystal. V roce 2011 řekl bývalému irskému kapitánovi Donalu Lenihanovi pro Irish Examiner, že tým jen vyšel na stranu, kde se rozcvičoval, a když pochopil, oč jde, už ustoupit nechtěl. Prezidentku podle svých slov urazit nechtěl. Na veřejné debatě Off The Ball v roce 2018, kde seděl vedle O’Driscolla, dodal, že skutečný příběh je „trochu všední“. Kdyby mu místo určil rozhodčí, prý by se přesunul. Pochyboval, že muž, který ho žádal o přesun, měl k tomu pravomoc.
Trenér Clive Woodward v roce 2016 na konferenci v Dublinu označil řeči o předem připraveném plánu za nesmysl. Johnsonovo chování ocenil jako zvládnutí tlakové chvíle.
Jak to viděli Irové
O’Driscoll v autobiografii přiznal tichý obdiv k tomu, že Johnson neustoupil. Ronan O’Gara řekl, že by na jeho místě udělal totéž. Anthony Foley ve svých pamětech napsal, že stání na koberci dalo Angličanům psychickou výhodu. Johnsonův spoluhráč z Leicesteru Geordan Murphy později přivedl bývalého kapitána na charitativní akci klubu Naas RFC, kde Johnson vysvětlil, co se tehdy dělo, a podle Murphyho odcházel za potlesku vestoje.
Zdroje
Sky Sports: Pět grandslamových nezdarů Anglie · Planet Rugby: Greatest games: Anglie konečně získala grandslam · Balls.ie: Irsko – Anglie 2003 a červený koberec, Clive Woodward o sporu na Lansdowne Road · The Irish Times: RFU ustupuje ve sporu o protokol, Anglie zhatila irské naděje, Clive Woodward vzpomíná na bitvu o koberec · IRFU: Omluva prezidentce Mary McAleeseové, Anglie vyhrála Šest národů na Lansdowne Road, Poločas 6:13, Výsledek, který dělá z Anglie favorita MS · World Rugby: Vzpomínky na Šest národů: Anglie konečně uspěla v Dublinu · Irish Examiner: Johnson: co se s prezidentkou McAleeseovou doopravdy stalo · Off The Ball: Martin Johnson o červeném koberci · Wikipedie (EN): 2003 Six Nations Championship a další ·